Vážení návštěvníci TAXI PŘELOUČ, přečtěte si také několik zajímavostí o Přelouči a okolí :
Přelouč je jedním z nejstarších historicky doložených míst regionu. Ve svém znaku má černý rošt ve zlatém poli, který je atributem sv. Vavřince, patrona opatovického kláštera, kterému byla v roce 1086 králem Vratislavem I. věnována. K tomuto roku se vztahuje i první písemná zmínka o osadě s chmelnicí. Od té doby se význam Přelouče výrazně měnil. Dne 8. září roku 1261 byla původní osada povýšena Přemyslem Otakarem II. na město a bylo jí uděleno magdeburské soudní právo. Správa náležela zvláštní rychtě. Mezi jejími držiteli byl například i Jiří z Poděbrad. Ještě ve 13. století se město stalo významným strategickým tranzitním místem při labském brodu na spojnici Hradce Králové a Kutné Hory. Roku 1421 byla Přelouč údajně dobyta a zničena katolickým vojskem Jana Městeckého z Opočna.
Roku 1518 připojil Přelouč Vilém z Pernštejna k panství Pardubice. V druhé polovině 16. století dostala renesanční podobu a roku 1580 se stala královským komorním městem, když tato privilegia potvrdil Rudolf II.. Zároveň byl městu udělen městský znak s roštem sv. Vavřince. Za dob třicetileté války byla však znovu poničena a rozkvět městu přinesla až stavba železnice a císařské silnice v 1. pol. 19. století. Díky těmto stavbám se Přelouč stala po Pardubicích druhým hospodářsky nejvýznamnějším městem regionu. V letech 1949 až 1960 byla dokonce městem okresním. V Přelouči žije necelých 10.000 obyvatel.
Více zde: https://www.nejlepsi-taxi.cz/taxi-prelouc/
Vážení návštěvníci TAXI LIBEREC, přečtěte si také několik zajímavostí o Liberci a okolí :
Liberec je opravdovou metropolí českého severu, přirozeným správním, vzdělanostním, kulturním a ekonomickým centrem Libereckého kraje. Každého návštěvníka příjemně překvapí svojí nezvyklou polohou: leží v malebné kotlině mezi Jizerskými horami a dominantním, takřka bizarním Ještědským hřbetem, jenž dodávají městu horský ráz. Hora Ještěd (1012 m) je se „stavbou století“ skutečným symbolem Liberce, který je proto často označován jako „město pod Ještědem“. Napříč Libereckou kotlinou protéká řeka Nisa, jež pramení v podhůří Jizerských hor a později tvoří hraniční tok mezi Českou republikou, Spolkovou republikou Německo a Polskou republikou.
Dnešní Liberec se rozkládá na ploše 106 km² a žije zde zhruba 106 000 obyvatel. Vysoká kulturní i hospodářská úroveň města se odrazila v osobitém stavebním vývoji. Architektonickou tvář centra Liberce dodnes určuje velká přestavba města na konci 19. století. Tehdy došlo k demolici původních – zčásti ještě dřevěných či brázděných staveb – a stavbě reprezentativních veřejných budov v neorenesančním slohu – radnice, spořitelny, pošty či muzea a lázní. Původní architekturu města dnes představují jen hrázděné Valdštejnské domky ze 17. století či liberecký zámek, jehož vzhled silně ovlivnila klasicistní přestavba.
Mezi cenné stavební památky patří zejména liberecká radnice, císařské lázně či Valdštejnské domky. Ačkoliv je vyspělým dynamickým městem s rozvinutým průmyslem a sto tisíci obyvateli, leží Liberec na okraji rozsáhlých lesů a do přírody je to z centra doslova několik kroků. Snad proto mají Liberečané tak trochu „severské“ záliby: milují hory a horské sporty, pro které jsou zvláště v zimě v okolí města ideální podmínky. K obyvatelům města se v tomto směru každoročně připojují desetitisíce tuzemských i zahraničních návštěvníků, z nichž mnozí si město oblíbili natolik, že do Liberce přijíždějí pravidelně. Město je však překvapuje nejen obrazy horské zimní krásy, stále častěji je Liberec vyhledáván i milovníky letních sportů, zejména cykloturistiky, pro kterou jsou v okolí města ideální podmínky.
Rekreační možnosti Liberce jsou překvapivě bohaté, neboť město obklopují četné lesy s mnoha vodními plochami. Okolí města skýtá rozmanité možnosti výletů za historickými památkami Liberecka.
Historie města :
První zmínka o osadě, vzniklé při zemské stezce vedoucí z Čech do Lužice, pochází z roku 1352. Osada získala německé jméno Reichenberg, z něhož se s největší pravděpodobností o několik století později vyvinulo české pojmenování Liberec.
K rozvoji Liberce přispěl nejprve šlechtický rod Redernů, který vlastnil frýdlantské i liberecké panství od poloviny 16. století. Město tehdy získalo právo vařit pivo a pořádat trhy, roku 1577 mu císař Rudolf II. udělil městský znak, který je užíván dodnes.
Za Redernů byla v Liberci zahájena tradice textilní výroby – soukenictví a plátenictví. Tuto výrobu dále rozvíjel další z majitelů libereckého panství – vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Ten také dal založit liberecké Nové Město s dnešním sokolovským náměstím. Po Valdštejnově násilné smrti získali panství Gallasové (později byl rod spojen s Clamy v Clam-Gallasy). Kteří též podporovali podnikání libereckých měšťanů. V druhé polovině 18. století nastává velký rozkvět textilní výroby na Liberecku, zaniká však původní domácká produkce a vznikají velké manufaktury. Devatenácté století je již v Liberci jednoznačně ve znamení továren, kouřících komínů a na modro obarvené Nisy, která se tehdy tolik nelíbila Janu Nerudovi.
Symbolem dynamického rozvoje libereckého textilního podnikání se stalo jméno Johanna Liebiega, který zde vybudoval jeden z největších podniků v celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Na přelomu 19. a 20. století byl tak průmyslový Liberec druhým nejlidnatějším městem Čech a býval označován přezdívkou „český Manchester“ či „Vídeň severu“.
Počátek 20. století byl jednoznačně „zlatou dobou“ starého Liberce, kde došlo k celkové přestavbě centra města, k vybudování řady veřejných staveb; v této době dochází také k mohutnému rozvoji turistiky a její infrastruktury (rozhledny, chaty, značené cesty) v okolních horách. Pozitivní vývoj zastavila až 1. světová válka, po jejím skončení již rozvoj města nebyl tak dynamický.
Druhá světová válka definitivně zpomalila život a prosperitu města. Po jejím skončení došlo navíc k přesídlení Liberečané německého původu do SRN. Nastolení komunistického režimu představovalo poté jenom další stagnaci. Situace se zásadně změnila až na počátku 90. let, kdy Liberec jakoby zázrakem navázal na rozvoj ukončený před první světovou válkou: historické centrum bylo velice rychle zrekonstruováno, přibyla celá řada veřejných budov, obnoveny byly tramvajové tratě, velká péče byla věnována i infrastrukturním a ekologickým problémům.
