Taxi Tábor

NEJLEPŠÍ TAXI z TÁBORA a okolí

TAXI TÁBOR

607 511 133

dave.bart@seznam.cz

IČ: 06371787

Komplexní řešení dopravy - TAXI v Táboře i okolí Tábora pro Vás i Vaše hosty.

Přistavení vozidla taxi zdarma v lokalitě Tábor. DRINK SERVIS – odvezeme Vás i Vaše auto. Objednání vozu taxi i formou sms. Možnost platby firmám na fakturu. Možnost rozvozu firemních i rodinných akcí – rauty, večírky, svatby.

Vaše spokojenost je naším cílem.

taxi tabor, tabor taxi, taxi Tábor, Tábor taxi, taxi pro Tábor, Táborské taxi, taxi v Táboře, taxi na Táborsku, Táborský taxík, taxík Tábor, taxi z Tábora, taxi do Tábora, taxisluzba tabor, taxislužba tábor

Vážení návštěvníci TAXI TÁBOR, přečtěte si také několik zajímavostí o historii Tábora a okolí :

Tábor (německy Tabor) je město na jihu Čech na řece Lužnici. Se svými 35 tisíci obyvateli je po Českých Budějovicích druhým největším městem v Jihočeském kraji. Spolu se Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí pak vytváří městskou aglomeraci se skoro 47 tisíci obyvateli. Město, jehož centrum je památkovou rezervací, je významným centrem turistického ruchu. Lákadlem pro návštěvníky je zejména historie husitského hnutí.

Na místě současného Tábora je prokázáno poměrně intenzivní osídlení z doby halštatské a laténské. Zaznamenán byl i nález mince císaře Hadriána z doby římské. Nález známé bronzové figurky kance vedl mnohé badatele k předpokladu, že v prostoru budoucího středověkého města bylo ve 2. století př. Kr. vybudováno oppidum. Tento názor je možné na základě novějších výzkumů téměř s určitostí zamítnout, nicméně menší osídlení z doby laténské vyloučit nelze.

Archeologické výzkumy dále v historickém jádře města Tábor prokázaly osídlení ze 13. století, písemné prameny k dění v této době však chybí. Předpokládá se, že někdy po polovině 13. století zde Vítkovci založili poměrně rozsáhlou osadu, pojmenovanou zřejmě Hradiště. Z roku 1267 máme doklad zdejších pánů Hněvka a Konráda. Zachycené pozůstatky staveb ovšem nesou ve velké míře stopy požáru, takže je možné, že osada byla vypálena. To se uvádí do souvislosti se snahou Přemysla Otakara II. o založení nového královského města.

Přemysl Otakar II. nechal někdy mezi lety 1270 - 1272 celý prostor budoucího města obehnat důkladnou hradbou a na jihozápadním okraji plánované výstavby vybudovat mohutný hrad, ale k rozvoji osídlení již nedošlo. Snahy o vytvoření nového centra panovnické moci skončily smrtí Přemysla Otakara II. v roce 1278 a plocha pak nebyla až do 15. století souvisle osídlena.

Hrad měli podle zmínky k roku 1370 v majetku páni z Ústí, kostel sv. Filipa a Jakuba v podhradí je poprvé zmiňován k roku 1388.

Tábor byl založen na jaře roku 1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu, v dnešním Izraeli. Podle biblické Knihy soudců přikázala prorokyně Debora izraelskému vůdci Barakovi: "Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů..." (Sd 4, 6 (Kral, ČEP)). Barak ji poslechl a z této hory pak drtivě porazil kanánské vojsko.

Založení města navázalo na tradici husitských náboženských poutí na hory (např. hora Burkovák, 1419). Zakladatelé města (např. Petr Hromádka z Jistebnice), pocházející z celých Čech, byli odhodláni vytvořit nové společenství, odmítající lidské zákony a řídící se pouze zákonem Božím. Zpočátku zde byly realizovány ideály křesťanského komunismu, tedy dobrovolného společenství majetku. Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Takto sebraný majetek byl rozdělován mezi členy obce podle jejich potřeb. Teoreticky si byli všichni rovni, žili prostým životem bez přepychu, na pořádek dohlíželi čtyři zvolení hejtmani. Občané se nazývali táborité.

Táborská obec měla od počátku vlastní vojsko. Zkušení velitelé, hejtmani, cvičili tábory v boji a zacházení se zbraněmi. Brzy poté táborské vojsko provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilo kláštery v Milevsku, Louňovicích a Zlaté Koruně. Uloupený majetek byl jedním z hlavních zdrojů příjmů táborského společenství. Dobyté kláštery a kostely táborité vypalovali. Jejich vnitřní zařízení, vzácné knihy, sochy i obrazy ničili a pálili, podpořeni ideou obrazoborectví. S nepřáteli zacházeli husité stejně nelítostně, jako katolická vojska s nimi.

Město se poměrně rychle rozrůstalo a dosáhlo až 3000 obyvatel, ale táborský komunismus vydržel jen asi půl roku, do podzimu 1420. Pak táboři začali vybírat dávky od vesnických poddaných a stali se tak feudální vrchností, která přijala zvyky jiných držitelů půdy. Po bitvě u Lipan se představitelé města dokázali smířit se Zikmundem Lucemburským, který na oplátku udělil husitské obci listinou z 25. ledna 1437 městská práva po vzoru Starého města pražského. Tábor se tak stal plnoprávným královským městem se znakem, v němž se nad hradbami se dvěma věžemi vznáší říšský orel s lucemburským orlem na prsou. Lucemburský orel byl později nahrazen českým lvem.

O rok později město obklíčila vojska Albrechta II. Habsburského, jehož táborští jako Zikmundova nástupce odmítli. K dobytí Tábora ale nedošlo.

V roce 1452 se ale hejtmani vzdali sedmnáctitisícovému vojsku Jiřího z Poděbrad, uznali jej zemským správcem a zavázali se mu věrností. Táborská církev se podřídila arcibiskupovi Janu Rokycanovi a Mikuláš Biskupec z Pelhřimova byl uvržen do vězení. Město tak nebylo vydrancováno, přesto se tento rok považuje za konec husitského Tábora.